Od prvního pohledu je jasné, že se vyznačují podivnou nejednoznačností a občas si vzájemně odporují. Kupodivu to není dáno jen seskupením pěti politických subjektů s velmi rozdílnými programy, ale snahou vyhovět třem různým centrům rozhodování, které tuto vládu fakticky řídí. Jde o Washington, Brusel a Berlín, píše Jaroslav Bašta v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

   

Když to hodně zjednoduším, základní požadavky Spojených států jsou dva – učinit z České republiky výhradního dovozce zkapalnělého břidlicového plynu z USA, který zamění dosavadní dodávky ruského zemního plynu. Dále pak udržení naší pozice státu, který podporuje Ukrajinu až na samou hranu konfliktu s Ruskem. Tuto roli ve větší míře již hraje Polsko, se kterým vytváříme jakousi jestřábí letku. Dá se předpokládat, že svou roli v budoucnu má sehrát náš zbrojní průmysl.
   

Pokud jde o Brusel a Berlín, ti mají jeden společný požadavek, kterým je pokračování politice Zeleného údělu, tedy Grýndýlu. Jedním z jeho základních cílů, který bez ohledu na energetickou krizi a válku na Ukrajině prosazují, je deindustrializace Evropy, tedy zničení průmyslu. Česká republika jako nejprůmyslovější země Unie se evidentně stává jednou z prvních obětí této sebevražedné zelené politiky.
   

Naše vláda tím pověřila ministra Síkelu. Likvidace českého průmyslu bude mít dvě základní podoby. Všechny menší energeticky náročné podniky skončí kvůli vysokým cenám energií. Ty důležitější a atraktivnější se přestěhují do zemí s dostatkem energie. Obávám se, že většinou až poté, co si je levně pořídí noví majitelé. Tento proces již běží, dokonce i někteří představitelé Evropské unie se pohoršují nad tím, jak Spojené státy lákají všechny důležité evropské firmy, aby se přesunuly do USA kvůli dostupným a levným energiím.
   

Fialova vláda samozřejmě nezapomíná ani na české zemědělství. Jeho fungování chce omezit změnou dotačních sazeb, aby tak zlikvidovala zbytky naší potravinové soběstačnosti. České země mají v budoucnu pouze pěstovat obiloviny a vše ostatní budeme dovážet.