A zároveň o mírumilovné EU, která se jenom snaží pomoci slabému , prounijní části Ukrajiny, který je nejprve týrán a nyní i vojensky ohrožen agresivitou svého východního souseda.

Nezávidím jim jejich věru těžkou práci , kdy musí přehlédnout  evidentní fakta a navzdory nim stvořit fikci, jež by mohla být širokou veřejností akceptována co by reálný obraz probíhajících událostí. Která fakta mám na mysli? Následující:

1) V Mekce byrokratů se k základnímu jednání sešli nikým nevolení vůdci, jak příznačné slovo, dvou skupin, které nemají vůbec žádný mandát vzešlý z demokratického procesu, tj. neprošli vůbec žádnou formou věrohodného/ověřitelného hlasování, špičky EU a nové ukrajinské vlády a vyzvali demokraticky (na demokratičnost volby dohlíželi i mezinárodní pozorovatelé z OBSE) zvolené představitele největší země světa k tomu, aby de facto nečinně přihlížela novému drang nach osten do jejího nejtěsnějšího sousedství.

2) Pošlapávání mezinárodního práva, jehož podstatou je platnost/ctění dlouhodobých pravidel rovnost všech států, projevující se zejména v uplatňování politiky „padni komu padni“ v identických případech, kdy mají probíhající procesy určité společné rysy. Stávající situace vyvolává samozřejmou analogii s „případem Kosovo“. Najednou neplatí právo etnické většiny na daném území rozhodnout o svém sebeurčení, které bylo tak široce poskytnuto kosovským Albáncům, Domnívám se, že Rusko dnes doplácí na svou tehdejší slabost a nerozhodnost. Kdyby tehdy daleko výrazněji podpořilo vedení tehdejší Jugoslávie, je možné, že choutky těch, kteří chtějí blíže k jeho hranici přesunout nějaké Camp Bondsteely by byly o hodně opatrnější.

3) Probíhají snahu o ovládnutí celé planety. Aktuální dění na Ukrajině, ba ani sám Janukovičův režim určitě nebyly největší hrozbou občanským právům, míru a demokracii v regionu. Podobné, možná i početnější, demonstrace probíhali/probíhají v tu samou chvíli bez podstatnějšího zájmu médií v Itálii či Řecku, v Egyptě se zvesela střílí, zavírají a popravují demokraticky zvolení představitelé země, leč  je zřejmé, že „úkol zněl jasně“.

4) Neochota počkat na výsledky vyšetřování okolností střelby na Majdanu + ukrajinských voleb. Zběsilá snaha učinit nevratné dohody s loutkovým Jaceňjukovým režimem hned i za cenu ohrožení posvátné krávy – světového míru. Opravdu věří hazardující režiséři tohoto dramatu v to, že případná válka se povede čistě na ukrajinsko-ruském teritoriu?

5) Mocenské zájmy – celý euroatlantický systém se otřásá v ekonomických základech. Lze vyloučit eventualitu, že je jako možná cesta k řešení problémů, když další a další tištění peněz pomalu ztrácí efektivitu, zamýšlena válka? Navíc zdánlivě hodně vzdálená od životů vlastních lidí. Jedná se samo sebou o spekulaci, leč probíhající tažení na ose Kosovo, Irák, Libye, Syrie, Ukrajina + neustálé hledání záminky kombinované se sbíráním sil směrem Írán představuje silnou motivaci k obavě, že někde(?) vznikl takovýto zrůdný plán. Sám o sobě s výjimkou jediné hrozby, té nejvážnější – zničení velké části světa, dává logiku: komu by se nelíbilo vyřešit ekonomické problémy a ještě jako bonus rozšířit svou říši.

Nemylme se, stejný algoritmus činnosti jako při informování o současné „ukrajinské krizi“ uplatňují vládci našeho mediálního prostoru i při ostatním „nezávislém“ a zaručeně „objektivním“ informování o tom, co se v reálném světě děje. Mějme stále na mysli, že nejvěrohodnějšími informacemi, které nám média zprostředkovávají jsou sportovní výsledky a předpověď počasí.

Miroslav Červenka